Kapitola:
Pridaná: 5.2.2012, 13:58:53
Čítaná: 4514×
Hodnotenie: (počet hlasov: 2)

Poviedka:
Typ: HP fan fiction
Doba: po poslednom boji
Postavy: Bonnie Bonhamová, Hermiona Grangerová
Stručný dej: Každé dievča potrebuje kamarátku. Toto je príbeh priateľstva Bonnie a Hermiony. (písané v češtine)

Literárna forma: próza
Žáner: dráma, dobrodružstvo, romantika

Kapitola: Prológ 1 » Vítejte v Londýně 2 » Přátelství, láska a jiné pohromy 3 » Rozhodování věcí budoucích 4 » S.O.S. Nebezpečí zlomení srdce 5 » Návrat do údolí smutku 6 » Třetí kouzelnická válka

http://pro-mudly.blog.cz/rubrika/vypravej

Přišla jsem na to. Spíše bych měla říct, že jsem k tomu Olivera přinutila. Přinutila jsem ho přiznat se. Po dvouhodinovém nátlaku, po rozbití dvou hrníčků z něj konečně vylezlo, proč se poslední dobou choval tak zvláštně. Jméno… chcete vědět jméno jeho milenky? Výherní automaty. To je to jméno, které mi celou dobu tajil. Prohrál všechny naše peníze. Takže jsme na mizině.

Ten den byla sobota. Byl to nádherný teplý večer, do kterého se vrátila Hermiona Grangerová. Hermiona a Bonnie přijely zpět do Londýna. Většina z nás by čekala, že Hermiona ihned vyhledá své přátele, oznámí svým nejbližším svůj návrat. Ale na to ona neměla chuť, náladu. Jediné, co si v tu chvíli přála, byla procházka po sluncem rozpálených ulicích jednoho z největší měst světa. Potřebovala si v hlavě srovnat myšlenky, potřebovala si uvědomit důsledky svých činů.

Za dva dny už ale musela s pravdou ven, bylo třeba, aby se Harry a Ginny dozvěděli tu novinu od ní. Ale na ministerstvo jít nemohla, netušila, co by udělala, kdyby jej spatřila, a tak navštívila manželský pár v jejich domě na Grimmauldově náměstí.

A po návštěvě u nich? Poté si Hermiona našla práci. K velkému překvapení Harryho ji přijali do Bradavic jako novou profesorku obrany proti černé magii. A tak opět sbalila své kufry a už po druhé odjela, tentokráte sama. Už nemohla vzít Bonnie s sebou a ani nechtěla. Nedokázala by zkazit to štěstí, které ona neměla a které čekalo na její nejlepší kamarádku. Hlavně teď, když byla Bonnie zasnoubená a brzy se měla vdávat.

A tak plynuly dny a měsíce, léto pomalu střídal podzim a ten zase vytlačovala zima. Jenže pro Hermionu čas mnoho neznamenal. V Bradavicích se pro ni skoro zastavil. Z hodiny na hodinu, večery o samotě v kabinetu, každý den to bylo to samé. Nebyl tam nikdo s kým by mohla trávit volné chvíle a dlouhé zimní víkendy, nikdo komu by se mohla vypovídat ze své samoty, vůbec nikdo, kdo by mohl setřít její slzy. Samozřejmě pracoval tam její dobrý kamarád Neville Longbottom. Ale ten nemohl zaplnit prázdnotu jejího srdce, měl své starosti a radosti se svou přítelkyní. Pak tu byli také profesoři, které si pamatovala ze svých školních let, ale ani ti v ní nedokázali znovu zapálit radost ze života. V realitě ji udržovaly jen občasné dopisy od Harryho, Ginny a také Bonnie. A v tom posledním ji přišla pozvánka na její svatbu, která se měla konat již za čtrnáct dní.

Zima konečně vyhrála svůj boj nad podzimem a i Bradavice se zahalily do bílé pokrývky. Nejen mladým nadějným kouzelníkům ale i Hermioně dnes začínaly Vánoční prázdniny. Hrad se vyprázdnil během chvilky a najednou ji tam už vůbec nic nedrželo. A tak se také rychle sbalila, mávnutím hůlky si přivolala Záchranný autobus a vydala se na cestu zpět do Londýna. Chtěla pomoct. Chtěla pomoci Bonnie s posledními přípravami svatby, která se měla konat na Silvestra tohoto bolestného roku.

Jakmile přijela domů tentokráte, odložila kufr a ihned se ulicemi Londýna vydala k bytu slečny Bonham, budoucí paní Bonham Carter.

"Olivere?" Zazvonila u bytu své kamarádky, ale otevřel jí někdo jiný.

"Hermiono. Asi hledáš Bonnie, ta je ještě v práci." Rozloučila se s Oliverem a se slibem, že přijde později, se vydala na cestu zpět. Nesešla ještě ani k domovním dveřím, když ucítila ruku na svých ramenou a horký dech u svého obličeje.

"Her - mi - ono, můžeš pro mě něco udělat?"

Nechápala Bonnie, nerozuměla tomu. Proč dosud Oliverovi neřekla, že je kouzelnice? Vždyť se měli za pár dní brát. Kdyby mu to řekla, nemusela by teď Hermiona na ministerstvo. A kdyby si doma aspoň nezapomněla to potvrzení a hlavně kdyby to Hermiona neslíbila jejímu snoubenci… Za všechno mohla Bonnie a také Oliver. Oliver za ní vyběhl a vychrlil na ní prosbu, kterou v tu chvíli nedokázala odmítnout. A tak teď pomalým krokem šla směrem k ministerstvu s nejhoršími obavami, které se jí honily v hlavě. A všechny směřovaly k jednomu člověku. Co když jej potká? Co se stane? Jak tohle dopadne, to sama nevěděla a děsila se toho. Jenže tu byla jedna věc, se kterou si byla naprosto jistá. Celý život se před ním schovávat nedokáže, tak proč nevyužít tu příležitost, kterou jí život poskytl?

"Dobré odpoledne, slečno." Bonnie Bonham překvapeně zvedla obličej a zadívala se do hnědých očí Hermiony.

"Hermiono? Co tady děláš?" Hermiona se mírně pousmála, aby zakryla rozpaky, pak z vnitřní kapsy své bundy vytáhla bílou obálku a podala ji Bonnie.

"Zapomněla jsi ji doma. Prosím tě, řekni mi, proč má Oliver zakázáno chodit za tebou do práce a hlavně proč jsi mu ještě neřekla pravdu?" Zadívala se přísně na Bonnie, jenže ta jí pohled neopětovala, místo toho se dívala někde mimo ni. Hermiona tedy také natočila svůj obličej tím směrem. Ron. Byl to on, v celé své kráse právě procházel pár metrů od ní a očividně si jí vůbec nevšiml. A ani nemohl, byl plně zaměstnaný hovorem s panem Turnerem. Jakmile zašli za nejbližší roh naklonila se Bonnie velmi blízko k Hermioně.

"Poslouchej, od té doby, co jsem se vrátila zpět na staré místo, se mnou Ron ani jednou nepromluvil. Jako kdyby mě vůbec neznal. Všichni kolem mě si na něj stěžují. Krátce po našem odchodu snížil platy, omezil dovolené a prodloužil pracovní dobu." Hermiona chvíli setrvala v nehybném postoji, pak jí však hlavou projela bláznivá myšlenka. Musela s ním mluvit.

Nevyjádřila se k tomu, co jí Bonnie říkala. Už ani neposlouchala, otočila se a vydala se do jeho kanceláře. S otupělým výrazem nastoupila do výtahu a davem se nechala odnést až k jeho dveřím. Zaklepala a bez vyzvání vstoupila. Našla jej v družném rozhovoru s panem Turnerem.

"Prosím, Matthew, necháte nás o samotě?" Na Rona se ani nepodívala. S neutrálním výrazem oslovila malého muže v hnědém pruhovaném obleku.

"Slečna Grangerová? Ale jistě, samozřejmě." Jeho odchod už nevnímala, musela pohlédnout do Ronovy tváře, už nedokázala čelit jeho pozornému pohledu.

"Hermiono?" pronesl Ron a netrpělivě polkl. Hermiona zahnala nutkavý pocit obejmout jej a začala se soustředit na to, kvůli čemu za ním po tak dlouhé době přišla.

"Rone, já… nevím, co mě to popadlo, ale musím si s tebou promluvit. Vždycky jsem ti věřila, věřila jsem v tebe. Ale to, co mi říkala Bonnie, se mi vůbec nelíbí. Rone, copak ses pomátl? Proč snižuješ lidem - "

"Proč jsi mě opustila?" Ron byl v obličeji celý červený a očividně se celou dobu přemáhal, aby tu větu na Hermionu nevykřikl dřív. Hermiona nebyla ani červená a ani bílá, byla jen dokonale zaskočená.

"Opustila? Opustila? Já že jsem tě opustila? Rone, ty ses zbláznil. Ty jsi zešílel. Opustila? Tak já že jsem jej opustila? On mě vyhodí a odkopne a pak řekne, že jsem jej opustila." Zlostí se jí třásly ruce a nohy, najednou tu znovu byla ta stará bolest. Ron však také nebyl v klidu. Jeho pokožka teď nabyla barvu červenější, než byly jeho vlasy.

"Co jsi to řekla? Lžeš. Ty lžeš, Hermiono. Snažíš se teď vinu hodit na mě. To ty jsi podala výpověď a beze slova odešla." Přišel k ní a prudce s ní zatřásl. Rukama jí zmáčkl paže, až vyjekla bolestí.

"Okamžitě mě pusť. Už nikdy se mě neopovažuj dotknout a už nikdy se mě neopovažuj nazvat lhářkou. Ty jsi mě vyhodil a opustil, odkopl si mě jako prašivého psa." Pustil ji, zdrcený tíhou jejích slov si sedl na nejbližší židli.

"Hermiono, to není pravda, ty víš, že jsem tě miloval. Miluju tě pořád." Hermiona se také posadila na druhou volnou židli a ukryla si obličej do svých dlaní.

"Prosím, tohle mi neříkej. Nemůžu ti znovu věřit, když jsi mi takhle ublížil. Kvůli tobě jsem se musela odstěhovat, to je přece to, co jsi chtěl, abych ti nebránila ve vzestupu tvé hvězdné kariéry. Tak tady na mě teď nehraj to divadlo." Ron se po jejích slovech prudce vztyčil a rychlými kroky přešel až k Hermioně.

"Řekni mi, kdo ti nakukal takovou blbost? No tak, řekni mi už konečně pravdu." Opatrně se dotknul jejích rukou a silou ji donutil, aby odkryla svůj obličej.

"Matthew Turner," procedila nenávistně mezi zuby. Chtěla opět schovat svůj obličej do dlaní, ale zarazil ji jeho pohled. V jeho obličeji se zračilo poznání.

"Matthew Turner, Matthew Turner mi řekl, že jsi podala výpověď a odešla. Matthew nás oba podvedl," řekl Ron už skoro neslyšně. Pak zvednul hlavu a zadíval se do jejích očí. Po krátké chvíli natáhnul ruku a chtěl ji pohladit po obličeji, ona jej však zarazila.

"Měli bychom si to ověřit." Místo odpovědi vstal a otevřel nejbližší dveře, Hermiona jej následovala.

"Expelliarmus," vykřikla Hermiona, jakmile Ron otevřel dveře do pracovny jeho nejbližšího podřízeného, hůlka pana Turnera se okamžitě vyšklubla z jeho rukou a lehce přistála na Hermionině nastavené dlani. Ta hůlku okamžitě zastrčila do kapsy a do rukou si stejně jako Ron vzala tu svoji.

"Á pan Weasley a slečna Grangerová, že by mé lektvary už přestaly působit?" Ron sevřel pěst a s napřaženou hůlkou se vydal přímo k němu, k tomu malému muži, který sršel sebevědomím.

"Ty… ty jeden, podvedl jsi nás. Přiznej se!" Hermiona viděla, jak se Ron celý třese. Přesto neustoupil ani o krok a nenávistně hleděl do očí toho druhého.

"Oh, vy myslíte tam to? No ano, podvedl jsem vás. Když už to musíte vědět. Namluvil jsem vám, že jsem viděl vaši přítelkyní s někým jiným, jenže vy jste jí uvěřil, že je nevinná a já pochopil, že tahle strategie by byla jen ztráta času. Tak jsem přešel k radikálnějšímu řešení. Použil jsem na vás kouzlo Imperio, abych vás přinutil podepsat její výpověď a pak už stačilo jen kouzlo Obliviate a vy jste uvěřil, že vás opustila." V místnosti nastalo ničím nerušené ticho. Ron se třásl vzteky a pan Turner se vítězoslavně usmíval. Jen Hermiona stála v pozadí a rychle přemýšlela.

"Můj Bože, vy jste ho zabil! Vy jste ho zabil!" Muž s krysím obličejem se najednou přestal usmívat. Odtrhnul se od Ronova upřeného pohledu a přešel k Hermioně.

"No ano, slečno Grangerová, výborně, to je deset bodů pro Nebelvír. Zabil jsem ministra Pastorka, zařídil jsem, aby se tohle nemehlo stalo ministrem a pak už stačilo jen pár omamných lektvarů a celý kouzelnický svět jsem řídil já, jen já a nikdo jiný. Všichni budou poslouchat mé rozkazy, kromě vás. Vy totiž zemřete. A to teď hned!" V tom okamžiku se muž vrhl po Hermioně a z její kapsy vytáhl svou hůlku. Stalo se to během jedné vteřiny. Otevřel ústa, aby pronesl ty dvě smrtící slova, v tom však místnostní proběhl záblesk červeného světla a muž ležel na zemi, Ron jej omráčil. Pak se vrhnul k roztřesené Hermioně, která se krčila na zemi a poulila oči na místo, kde ještě před chvílí stál Matthew Turner, který se ji chystal zabít.

"Není ti nic? Jsi v pořádku?" Místo odpovědi se mu vrhla do náručí, zabořila svou hnědou hřívu do jeho obličeje.

"Pojď, musíme jít, než se probudí. Je jen omráčený." Podal jí ruku a pomohl jí vstát. V tom se však otevřely dveře a v nich stál jejich nejlepší přítel Harry.

"Rone, musíš zmizet, celé ministerstvo se proti tobě vzbouřilo, chtějí se ti pomstít, běž, honem!" Zrzavý muž na nic nečekal, popadl ohromenou ženu za ruku a dali se do běhu. Rychle proběhli dveřmi kanceláře a řítili se chodbou k nejbližším výtahům.

K výtahům ale už nedoběhli. Všude kolem nich najednou byli rozzlobení kouzelníci. Malí, velcí, chudí, tlustí, všichni se chtěli pomstít, všichni byli odhodláni snad i vraždit. Byli obklíčeni. Neměli žádnou šanci na útěk. Ron schoval Hermionu za svá záda a pokusil se promluvit. Neotevřel však ještě ani pusu, když z něčí hůlky vyletělo první omračovací kouzlo. Dotyčný však minul.

"Poslouchejte, prosím… " Bylo to marné. Další omračovací kouzlo vyletělo a tentokráte minulo Ronův rukáv jen o pár centimetrů. Skupina rozzlobených kouzelníků s napřaženými hůlkami se stále více přibližovala a vytvářela tak kolem vyděšeného páru čím dál menší kruh.

Hermiona se se stále větší hrůzou mačkala k Ronovi, hůlku měla sice také připravenou, ale věděla, že proti tak mocné přesile nemají žádnou naději. Pak ale v davu zahlédla černovlasého brýlatého chlapce, který na ni pomrkával a posunky se jí snažil něco naznačit. Hermiona jej vůbec nechápala, ale v hloubi duše doufala, že je Harry hodlá zachránit. A také že hodlal. Harry ve svých rukou držel poslední bombu hnojůvku, kterou před chvílí vyhrabal z nejzapadlejší zásuvky svého psacího stolu.

"Pozor!" ozval se z dálky známý křik, za chvíli se ministerská chodba zahalila černým dýmem. Hermiona zatáhla Rona za ruku a rychle vkouzli do výtahu. Uvolněně se opřeli o stěnu výtahu a s úsměvem na tváři se nechali vyvést do atria. Unikli, tedy, aspoň si to mysleli. Realita byla mnohem horší. V atriu už na ně čekala druhá skupina nespokojených zaměstnanců, kterou k jejich překvapení vedl již zcela zdravý Matthew Turner.

"Slavný Harry Potter vám pomohl, ale teď už neuniknete. Avada Kedavra," vykřikl Matthew a z jeho hůlky vyšlehl plamen zeleného světla, který mířil přímo na zaskočený pár. Ron rychle uchopil Hermionu a donutil ji sklonit se. Smrtelná kletba je minula jen o pár milimetrů, dobře cítili, jak jim pročísla vlasy, pak se roztříštila o stěnu výtahu, ve kterém ještě před chvílí Ron s Hermionou stáli. Ron i Hermiona… oba pomalu zvedly hlavy a zadívali se tomu druhému do očí, právě málem zemřeli. Jako na neslyšitelný povel se oba pohnuli a vrhli se tomu druhému do náručí. Ron líbal Hermionu a ona mu jeho polibky vracela. Kolem nich panovalo naprosté ticho. Kouzelníci, kteří šokovaně nehleděli na líbající se pár, zírali na sobeckého a zrůdného člověka, který dosud stál s hůlkou připravenou k souboji a také se rozhlížel po ostatních.

Mezitím Ron přestal líbat Hermionu a s nově nabitou odvahou se rozhodl konečně všem říci pravdu.

"Tak už dost. Otevřete konečně oči. To on, to pan Matthew Turner nás tu celou dobu podváděl. Vy všichni a hlavně já jsem se stal jeho největší obětí. Tento muž, který před vámi stojí, zabil ministra Pastorka, jen proto, aby se mohl zmocnit vlády nad námi. To on vám snížil platy, to on vás připravil o volný čas. A teď za své činy zaplatí, stráže, odveďte jej." Jakmile tohle Ron vyslovil, pokusil se onen muž o útěk. Lidé se však na něj vrhli, nedovolili mu odejít. Viníka si převzala spravedlnost.

Hermiona využila nastalého zmatku a hluku kolem, popadla Rona za ruku a opět jej vtáhla do výtahu. Zmáčkla tlačítko a nechala se vyvést do patra s kanceláří ministra kouzel. Tady nahoře už panovalo ticho a klid, nikdo tady nebyl.

"Poběž, Rone." Usmála se na něj a rychlými kroky utíkala do jeho kanceláře. Jakmile byli oba vevnitř, zavřela dveře a kouzlem je zamkla. Opřela Rona o dveře a hluboce se mu zadívala do očí.

"Nikdy jsem tě nepřestala milovat," pronesla potichu a ještě více přiblížila své rty k těm jeho. Nečekala na jeho odpověď, protože věděla, že by jí řekl přesně to samé, poznala to z jeho upřímných očí a z jeho horoucího dechu. A největším důkazem pro ni byly ty vášnivé polibky, kterými ji zasypal.

"A jak to dopadlo?" Usmála jsem se na svou malou dceru Hermionu.

"To přece víte. Ron se vzdal své funkce, požádal Hermionu o ruku, vzali se, měli spolu Rose a Huga a žili šťastně až do smrti, a pokud nezemřeli, tak žijí dodnes. Konec pohádky. A teď do postele." Uložila jsem své děti a vydala jsem se do ložnice za svým manželem, který byl překvapivě doma. Slíbil mi, že už s hraním přestane a já mu věřila. Věřila jsem, že spolu to překonáme a zvládneme splatit i ty dluhy. Doufala jsem v lepší zítřky.

KONEC

[ » na začiatok « ]