Kapitola:
Pridaná: 3.5.2011, 00:32:23
Čítaná: 2176×
Hodnotenie: (počet hlasov: 3)

Poviedka:
Typ: Fiction
Postavy: Bill, Pán Luther,
Stručný dej: Poviedka o nájomnom vrahovi, jeho obeti a inom živote.

Literárna forma: próza
Žáner: dráma, dobrodružstvo

Kapitola: 1 » Pan Luther 2 » Pan Luther část 2.

Tmavá ulička mezi dvěma domy, kam nedopadá ani trochu světla z nedalekých lamp. Stojí tu tři osoby, jejich rysy nejsou ve tmě poznat. Jednoho však slaboučce ozařuje světlo z doutníku, který si v klidu pokuřuje.

„Pan Dolinský?“ Ozve se chraplavým hlas ze stínu. Muž s doutníkem se otočí směrem odkud slyšel hlas, upustí doutník na zem, zašlápne ho a bez náznaku rozrušení, že nevidí s kým mluví pronese chladně „Ano“.

„Jsem tu na vaši žádost, prý pro mě máte zakázku?“

„Ano to mám.“ Řekne muž a natáhne ruku se šanonem, který do teď držel v ruce směrem k hlasu. Temná postava vystoupí ze stínu a vezme si do ruky šanon, s kterým začne listovat.

„Nepotřebujete si na to rozsvítit?“ Posměšně se zeptá muž.

„Ani ne, mám nasazené netopíří oko.“

„Netopíří oko? Hm“ Muž se otočí na dvě mohutné postavy za ním. „Slyšíte netopíří oko, proč jste si ho sakra nevzali taky nebo něco podobného a místo toho vás tady musím poslouchat, jaký jste idioti, že ve tmě zakopnete o každou pitomost. Jsem obklopen samými neschopáky.“

„Ale šéfe…“ Zkusil odvětit jeden z dvojice.

„Nechci nic slyšet, prostě až příště půjdem v noci něco zařizovat tak si kromě bouchačky taky vezmete něco na vidění ve tmě a nemyslím tím baterku.“

Mezitím co se trojice dohadovala, temný muž si pročetl složku své další oběti.

„Informace co potřebuji již mám, platit jistě máte čím.“

„Samozřejmě, vypadám snad jak nuzák?“ Rozčílil se muž a podal temné postavě kartu s kredity. Ten ji vzal a z kapsy vytáhl přistroj, do kterého obdrženou kartu vložil. Displej se rozsvítil a na displeji se ukázalo číslo dvacet sem tisíc.

„Dobře, vše v pořádku, berte tuto zakázku za vyřízenou.“ S těmi to slovy, temná osoba vyskočila na popelnici z ní na žebřík z únikového schodiště, přeskočila na druhou budovu a po hromosvodu vylezla dalších šest pater a rozběhla se po střeše pryč.

„Jan Luther, pozítří tu bude v hotelu Pavilón. Fotku mám uloženou v počítači, takže by to mělo být bez problému.“ Prohánělo se mu hlavou při běhu po vrškách budov.

Při přeskoku na pátou budovu se vydal směrem ke dveřím vedoucím ze střechy do chodby domu. Chytl za kliku, ale bylo zamčeno. Zpod rukavice si vytáhl šperhák a jedním pohybem dveře odemkl.

Při průchodu dveřmi si sundal kapuci a zmáčkl tlačítko na vnitřní straně předloktí. Najednou černé látko-kožené oblečení zmizelo a místo něho byla vidět holografem vytvořená tepláková souprava na běhávání.

Na ulici se opět dal do běhu směrem do středu města.

Po dvacetiminutovém běhu se zastavil před barákem, který se lišil od ostatních jen tím, že byl o dost nižší než ostatní, které byly kolem.

Vytáhl klíče z kapsy, vypadalo to celkem podivně jelikož strčil ruku skrz látku teplákové mikiny. Holografické oblečení není nijak dokonalé. Odemkl si a vydal se směrem ke schodům.

„Bille to jsem ráda, že jsem tě potkala, nějak mě zlobí odpad, mohl by jsi se mi na něj podívat?“ Oslovila ho postarší dáma, která zrovna zamykala prádelnu, která byla vedle schodiště.

„Jistě paní Sekrytová, zítra večer za vámi zajdu a podívám se na to.“

„To bys byl moc hodný, moc ti děkuji.“ Usmála se žena.

Bill vyběhnul do třetího patra, kde přistoupil, ke třetím dveřím. Vložil klíč do zámku a dal oko před snímač sítnice. Dveře se otevřely a on vešel dovnitř.

Billův byt vypadal na první pohled normálně až na to, že ve skříni měl obleky, které by vydrželi přímí zásah z ručního laseru a v trezoru zamčené nejrůznější druhy zbraní.

[ » na začiatok « ]