Poviedka:
Pridaná: 14.10.2011, 21:42:32
Čítaná: 1684×
Hodnotenie: (počet hlasov: 9)

Typ: PI súťaže
Zadanie: V tomto kole mali súťažiaci za úlohu začleniť do HP sveta jednu alebo viac vopred zadaných osôb z iných príbehov. Dracula (Dracula) Spiderman (Spiderman) Frodo (Pán prsteňov) Charlotte Usherová (Ghostgirl) Mija (Mariotovi dediči) Jerry (Tom a Jerry) Snehulienka ( Snehulienka a sedem trpaslíkov) Biela čarodejnica (Narnia) Niektorým sa to podarilo viac, iným menej.

Literárna forma: próza
Žáner: crossover

Súťažná poviedka: 1 » Oddelenie záhad (Jin) 2 » Na západe predsa niečo nové (Aurora Brook) 3 » Dohoda na hrade Poenari (Dominika Black-Oldman) 4 » Když život v těle opadne (Jal Maghar) 5 » Stratení (Mirkin Marsí) 6 » Jadis, Kieran a Kieryn (Draco Malfoy) 7 » Rozprávkové“ dobrodružstvo bratov Weasleyovcov (Dado) 8 » Snehulienka Severusa (Raniya) 9 » Rozprávka bola krajšia (Gabrile Delacourová) 10 » Malé veľké problémy (® Lussy Noir Meteur™) 11 » Čarodejnica bez prútika je ako Snehulienka bez (Almonde)

Kvapem končilo léto a ve vzduchu vyselo něco, co předurčovalo k tomu, jako by se mělo stát něco špatného. Nikdo netušil, že by po mnoha bojích s obávaným černokněžníkem mohla přijít doba, kdy strach a nejistota v srdcích budou ještě větší, než jakou bývala za vlády Voldemorta. Zdálo se, že klid a mír bude trvalým aspektem pro to, aby nejen kouzelníci, ale i mudlové mohli žít v klidu a beze strachu o svůj vlastní život. Skutečnost se zdála však jiná, jak se každý mýlil, jak každý žil v naivitě z toho, že budou žít v bezpečí. Byla to blbost, která se stačila roznést po celém světě během pár dní.

Nastal další rok a nový studenti Bradavické školy nastoupili do svých ročníků. Mnozí do posledních, někteří zase do prvních ročníků a další přijeli jen studovat dál a dál. Mezi nimi byl však někdo, kdo byl předurčený tomu, aby kouzelnický svět uvrhl do zkázy a do temnoty. Psalo se 25. září 2012 a blížila se půlnoc. V kolejní místnosti Zmijozelu ležel na své posteli chlapec, jehož pleť byla snědá a vlasy měl černé jako uhlí. Oči měl zvláštně, ale důmyslně stříbrně zbarvené. Svůj zrak upíral ke stropu, cítil se prázdně a nenaplněný. Však jeho mysl upoutalo něco, co k němu velice a tiše promlouvalo:

„Budeš mocným kouzelníkem,“ zašeptal hlásek v jeho hlavě „bude z tebe král a mocný vůdce.“ promlouval temně k němu.

„Kdo jsi ?“ lehce se zachvěl a krev jeho žilách začínala velice rychle tuhnout. Nechápal, co se to s ním dělo.

„Někdo, kdo ti pomůže na cestě k velkoleposti. O tom nepochybuj. Vstaň a proveď kouzlo. Vše je připraveno, jen stačí tu formuli, tu prokletou báseň vyřknout a tvá sláva může začít. Vstaň, najdi místnost, jenž se nazývá prokletá a proveď to. Tady v hlavě to všechno máš, už to stačí jen provést. “

Nejen, že se cítil prázdně, ale teď už i zvláštně. Oblékl si svůj župan přes svoje pyžamo. Pozvedl svoji hůlku, kterou však nerozsvítil. Místo toho se zatvářil soustředně, odepsal hůlkou podivný symbol a jen vyřknul:

„Abdere regio!“ v momentě, kdy tohle kouzlo použil, tak se začal jakoby měnit. Spíš mizet, až zmizel úplně a zůstal po něm jenom stín. Tiše vyklouzl ze svého pokoje, nenápadně se proplížil kolem kolejního, kterého spatřil, jak sedí na pohovce a rozrušeně opravuje mnoho svitků pergamenu. Rozběhl se útrobami Bradavického hradu, bloudil, avšak něco mu říkalo, že jde správným směrem, až došel tam, kam potřeboval. Zrušil maskovací kouzlo, dlouze vydechnu a zaostřil, aby si mohl přečíst nápis na dveřích. Stálo tam:

„Přilož krev poutníku zelený. Otevřu se ti a odhalím všechna svá tajemství, která skrývám.“ pohledem zabrousil nalevo a pak napravo stranu, aby zjistil, jestli jej někdo nesleduje. Znovu pozvedl svoji hůlku, namířil ji na dlaň své levé ruky a něco potichu k ní zašeptal. Z jeho dlaně se pak proudem začala hnát krev a mnohdy padala i někam svévolně na zem. Jeho napětí v srdci se ještě víc a víc stupňovalo. Přiložil svoji ruku ke dveřím, až ucítil jejich magickou moc a před ním se najednou objevil průchod dovnitř. Vstoupil a nestačil se divit. Všude byly namalovány symboly v jazycích, které nepoznával, po stěnách vyseli louče ve kterých plápolal oheň, avšak i přesto by leckdo řekl, jak je ta místnost chladná a bez života. Když se zahleděl do středu místnosti, tak viděl něco, co by svým způsobem připomínalo dva obelisky. Přistoupil ladným, až skoro šlechtickým krokem přímo k nim a prohlédnul si je z blízka.

„Vážně vím, co dělat, už se těším, až bude ze mě to, co si celý svůj život přeji. Brzo přede mnou každý poklekne, brzo budou každý volat mé jméno. Stanu se velkým Sebastianem.“ Jeho pohledu pak neunikl ani obrácený pentagram, který byl namalován krví a to přímo na zemi. Uskočil a nevěřícně zíral na ten úkaz, který viděl na své vlastní oči.

„Jdi a poklekni, vyřkni prokletou báseň, ať já mohu přijít na Váš svět. Udělej to, oč Tě žádám. Ó velký Sebastiane moudrý.“ zašeptal jeho hlásek v hlavě a Sebastian udělal to, oč se od něj žádalo. Klekl si přímo doprostřed pentagramu a začal veršovat:

„Dnešním dnem,

prolito hodně krve bude.

Strach, nenávist se zase světem rozezní

jako zvon v hodině polední.

Na svět přijde bílá paní

a vše se rázem změní.

Jedno z ročních období nastolí

jenž se zvláštním jménem honosí.

Život v listí utichne

a už nikdy vzkřísen nebude.

Tolik bolestí si tenhle svět protrpí

Nikdy se z ní však už nevzchopí.

Proto volám tě, bílá čarodějnice.

Použij svoji moc bílé pěsti.

Nastol zde pevný řád,

Ať mohu být šťasten, že tě mám.“

Svět kolem Sebastiana se zatočil, neviděl téměř nic a vzduch, jako by najednou zhoustnul. Kolem se prohnal chlad a před ním se zjevila ženská postava. Její křivky byli přímo dokonalé, mohutná prsa, krásné a štíhlé nohy, vlasy stažené do culíku. Bledá tvář jako by dávala znamení, že je paní zimy. V pravé ruce držela velkou, zřejmě magickou hůl a pravou se natahovala směrem k chlapci, který se právě válel po zemi.

„Vstaň syne Adamův, pojď a připoj se ke mně. “

„Ano.“ tiše vzdychnul, podal ji svoji ruku a stalo se něco, co nečekal. Bílá paní ho zradila a bodla svoji hůl přímo do jeho svalnatého břicha.

„Myslel sis, že tě nechám jen tak žít ? Ubohé lidské stvoření s magickou mocí. Teď si pěkně vychutnám tvoji smrt a vezmu si veškerou moc, co je v tobě. Tím ovládnu vaše umění a stanu se jeho součástí.“ Zašeptala mu do ucha a vychutnávala si každý jeho tep, dech a každičkou poslední vteřinu jeho života.

„Z-zradila si mne!“ z jeho úst mu kapaly krůpěje rudé krve.

„Co jsi čekal? Myslel sis, že tě nechám na živu? Jen tak, že se staneš králem a vůdcem? Ubohý, naivní chlapče. Nyní zemři!“ poslední vteřiny jeho života si vychutnávala do sytosti. Jeho dech se zastavil, jeho oči se zavřely, pravá ruka mu bezvládně padla podél těla a on zemřel. Celou místností se rozezněl její falešný, zlý, pomstychtivý smích. Pozvedla jeho hůlku a svoji magickou mocí se přemístila z Bradavic pryč. Odbila půlnoc.

Přemístila se přímo na Ministerstvo kouzel Velké Británie. Až na to, že byla půlnoc, tak bylo poměrně rušno. Všichni však ustali ve své práci a pohlédly na onu ženu, jenž se ocitla přímo v jejich řadách. Mnoho z nich na ní užasle hledělo, další z nich se jí chtělo vrhnout k nohám a ženy tasily hůlky, protože se jim nelíbilo, co to muži vyvádějí. Oblízla si své rty, pohlédla na své nápadníky, které už se k ní zbíhali a její zlý pohled byl pak přesunut na ostatní ženy v hlavním sále Ministerstva kouzel.

„Pouta na Tebe!“ vykřikla jedna postarší žena, která mohla mít odhadem padesát let.

„Na co bych se namáhala. Já jsem Jadis, královna Narnie!“ pozvedla svoji hůl, jen s ní lehce ťukla o zem a kouzlo, které bylo na ni sesláno se prostě odrazilo od ní pryč. Mnoho žen nechápalo. Znovu pozvedla hůl, třikrát tvrdě poklepala do země a všechny ženy v jejím okolí byli proměny v kámen. Kámen, jenž byl nyní bez života. Byli mrtvé.

„Doveďte mě k Vašemu vůdci!“ rozkázala svým poslům a ti jen poslušně všichni vstali a uvolnili ji místo, ale jeden se odvážil promluvit.

„Ach paní, dovedu Vás tam.“ vzal ji za ruku a jako pravý princ, tak s ní začal kráčet podél červeného koberce. Nevšímal si uhrančivých pohledů ostatních kouzelníků a jen s ní kráčel dál a dál.

„Paní, chci být Vašim hostitelem. Vašim sluhou.“ Promlouval k ní jeden zvláště mladý kouzelník, jako by byl očarovaný, ale dočkal se pouze toho, že mu jedna přistála na jeho levou stranu tváře:

„Mlč a mluv, až budeš tázán! Jak daleko to ještě je!“ štěkla po něm a své tempo chůze zrychlila ještě víc.

„Chci konečně promluvit k vašemu světu. Chci jej rychle ovládnout.“

„Jsme zde, paní!“ a pustil její ruku. Jadis suveréně otevřela dveře a pozvedla tentokrát hůlku mrtvého kouzelníka, který ji na tento svět přivolal a slova vražedné kletby se ji drala na povrch, až:

„Avada kedavra!“ proud zeleného světla se prohnal místností a narazil přímo do stávajícího minstra kouzel Kingsleyho Pastorka. Ten padl v mžiku na zem a byl mrtvý.

DRUHÝ DEN V DENNÍM VĚŠTCI

Včera došlo k útoku na Ministerstvo kouzel. Kingsley Pastorek byl zabit v boji. Vzdejte hold čest naší nové královny, Jadis! Ať žije naše paní, paní zimy! Zima bude navždy vládnou světem a všichni se před její mocí, krásou skloníme!

[ » na začiatok « ]