Poviedka:
Pridaná: 31.7.2010, 22:02:28
Čítaná: 6164×
Hodnotenie: (počet hlasov: 4)

Typ: HP fan fiction
Doba: počas deja kníh JKR
Postavy: Sirius Black, Harry Potter, Dolohov, Remus Lupin
Stručný dej: Poviedka o jednej bitke...

Literárna forma: próza
Žáner: dráma, dobrodružstvo

tak, konečně jsem se i já dostal na tyto stránky :) prosím o komentáře, jsem začínající povídkář a rád si přečtu kritiku, ať vím, čeho se příště vyvarovat

---------------------------------------------------------------------

Bitva o Bradavice byla v plném proudu. Na školních pozemcích mimo hlavní bitvu dva obránci, proti dvěma smrtijedům. Nikdo nepoznává Harryho Pottera. Místo jizvy ve tvaru blesku, zelených očí po matce, černé neposlušné kštice po otci a kulatých brýlí se po boku Siriuse Blacka bil blonďatý dlouhovlasý chlapec. Člověk by skoro řekl, že patří do rodu Malfoyů. Pár vlasů a mnoholičný lektvar je nejlepší způsob, jak zabít Voldemorta dřív, než on jeho.

,,Mdloby na tebe.'' křikl Sirius a Dolohov, kterému spadla maska, se ráčil v mdlobách k zemi.

,,Skvělé Siriusi.'' řekl rychle Harry a poslal zmrazující kouzlo na jednoho ze smrtijedů.

,,Sectumsempra.'' ozvalo se vysokým ženským hlasem ze tmy. Sirius si ani nevšiml, odkud kouzlo šlo a svezl se k zemi. Bílá košile na hrudi začala nachovět. Belatrix se rozesmála šileným smíchem a zmizela v lese.

,,Siriusi.'' šeptl šokovaně Harry.

,,Běž pro pomoc, Harry. Nech mě tu. Běž pro pomoc.'' mumlá Sirius ,,Já se o sebe postarám.''

Harry jen rychle přikývne a rozeběhne se k hradu. On sám tohle nedokáže vyléčit. Potřebuje někoho zkušeného. Sirius se mezitím rozhlíží po pozemcích. Naštěstí ze svého stanoviště nikoho nevidí. Hůlku připravenou kohokoliv poslat na věčnost. Slábne. Přeje se, aby co nejdříve Harry někoho našel. Sakra, proč se na pozemcích Bradavic nedá přemístit? Už mohl být v pořádku. Takhle tu leží ve vlhké trávě, odkázaný na plavovlasého chlapce, který je právě někde v hradě. Zvládne to? Přivede pomoc včas? Nemá moc času. Zašustění v blízkém keři. Opravdu to slyšel, nebo to jsou první halucinace ze ztráty krve.

,,Siriusi, co se ti stalo?'' ozve se z keře známý hlas a vyběhne k němu Remus Lupin.

,,Lupine, pomož mi.'' řekne tiše Sirius. Lupin se podívá na jeho hůlku, jen krátce.

,,Potřebuju hůlku, kamaráde. O svou jsem přišel v souboji.'' Sirius mu dá svou. Lupin se krátce usměje a zlomí jí.

,,Co to do prdele děláš?'' zařve na něj šokovaný Sirius.

,,Copak, Siriusi, to jsi nečekal, co.'' řekne Lupin pobaveně a nasaje vzduch ,,Tvá krev.'' dvěma prsty mu přejede po košili nasáklé krví a pak je olízne.

,,Lupine, vzpamatuj se. To jsem já, tvůj přítel. Zvládneš to. Nepropadej tomu, však není úplněk.'' začne zoufale drmolit Sirius a chytí ho za ruku. ,,Pomož mi, kamaráde.''

,,Zapomněl jsi snad, kdo mě pokousal? Šedohřbet. Naučil jsem se mnohé. I to přeměňovat se, kdy sám uznám za vhodné.'' zavrčí mu tiše do ucha ,,Čistokrevné maso. Lahůdka, o které se mi zdálo jen v nejbláznivějších snech.'' vytáhne svou hůlku a namíří jí šokovanému Siriusovi do tváře ,,Jak jsi důvěřivý. Dobře, že jsi zdrhnul, pro mozkomora by tě byla škoda. Nesmírná škoda. Klihando''

Siriusovi se jazyk přilepil na patro. Nemohl ani křičet o pomoc. Pak se k němu Lupin sehne a vyléčí mu rány.

,,Nerad bych, abys mi tu umřel.'' vrčivě se zasměje, chytí ho za nohy a někam táhne. Nemůže se bránit. Nemá sílu. Za chvíli uvidí vrbu mlátičku. Lupin ho táhne do hodby, která vede k Chroptící chýši, probleskne mu hlavou. Za chvíli se opravdu ocitl na zaprášené podlaze v přízemí chýše. Kolem něj chodí Lupin. Jak kolem kořisti, jen skočit, pomyslí si Sirius. Cítí strach, ale i odpor. Byl přeci jejich přítel, nebo snad ne? Byl Červíček opravdu ten, kdo zradil Jamese a Lily? Teď už si nebyl jistý. Zavře oči, nechce ho vidět. Toho, se kterým se bavil, i když věděl o jeho strašlivém tajemství. Kvůli němu se stali on, James i Červíček zvěromágy. Těch nocí v okolí Prasinek. Těch sviňáren, které udělali společně tomu slizounovi Srabusovi. A teď? Jistě už slintá. Už se celý třese. Jak dlouho ještě?

Lupin ho sleduje. Pořád nemůže uvěřit svému štěstí. Sirius u jeho nohou. Slabý jak moucha. Zavrčí a začne se měnit. Končetiny se prodlužují, obličej se protahuje do tlamy plné ostrých zubů, narůstá mu srst, nehty se mění v drápy. Oblečení v cárech padá na zem. Za chvíli už nad ním stojí ve své vlkodlačí podobě. Dlouze zavyje. Sirius má stále zavřené oči. Nechce ho vidět. Myšlenkami u Harryho. Nic mu nevyčítá. Snad noc přežije. Musí...

Vlkodlak se na něj hladově vrhl. Přeci jen oči otevřel, když mu jeho ''kamarád'' prokousl hrdlo...

[ » na začiatok « ]