|
|
PROFIL
Hermione Granger-Weasley (29)
PRVÁČKA |
|
|
| Skrátený odkaz svetu[ zobraziť celý ]
Odkaz svetu[ zobraziť skrátený ] |
HP TO JE MOJA VIERA,
HP NIKDY NEUMIERA!!
POKIAL BUDE TENTO SVET BUDEM KRIČAŤ:
HARRY POTTER IS THE BEST!!
MÁME TWILIGHTU DOSŤ,
NEMÁ ŽIADNU BUDÚCNOSŤ!!
NARNIA NECH SA SCHOVÁ,
MY SME MLÁDEŽ POTTEROVÁ!!
:)
Emma glanced over at Daniel and Rupert, her eyes blurry. The last Harry Potter scene she would ever film. "Okay, ready guys? And Action!" David Yates, the director called out. She closed her eyes and once again, let herself get lost in the world of Harry Potter... "And cut!" The cameras stopped rolling. The scene froze. "Harry Potter and the Deathly Hallows: Part Two. Officially complete." The producer called out, his voice thick. Emma sat down on the Hogwarts castle set. She looked up, a weak smile on her face. Daniel was standing in his spot, frozen and Rupert was in a daze, looking around blankly. The cast and crew broke into a loud applause. "Good job guys" they called out. Emma got up, her knees wobbling, and ran as fast as her legs would allow her and landed on Daniel. She hugged him hard, her tears moving freely now. Rupert walked awkwardly towards them, and Emma wrapped one of her arms around him, making it a trio hug. They stood like that for a moment. Emma remembered the first scene they had filmed together. "You're doing a spell? Well, lets see then?" Daniel was second to crack. He cried with her, his grip tightening on both of them. Then Rupert. "Rupe- you're crying!" Emma smiled, still sobbing harder than ever. Rupert Grint, the calm one. Was crying. Emma reached out and wiped their tears. "It's not the end. Not really!" :'(
- "It's sort of exciting, isn't it? Breaking the rules!"
- "Who are you and what have you done with Hermione Granger?"
Moja sova sa volá Pig :)
I Love Crookshanks!
-Zvyknem ľuďom liezť do hláv :D
-I Believe In Magic! :)
-My Friend Wish I Had Never Heard Of Harry Potter. *sigh*
-Of course I'm a wizard! My Hogwarts letter just got a bit...delayed.
-Proud to be a Harry Potter nerd!
-I Solemnly Swear that I am Up To No Good.
-"Cinderella? What's that, an illness?"
-Dear Santa, All I Want For Christmas Is Ron Weasley. :)
--I am muggle born - and proud of it!
Dlhé diely rulezzz! :D
A ak by ste si ma čírou náhodou chceli pridať na skype (aj keď neviem prečo by ste to robili :D), tak mi napíšte, že ste z P-I.sk, lebo inak si vás nepridám :D
Milujem Harryho Pottera!
A Housa :D
A Criminal Minds!
A Dr. Spencera Reida! :)
______________________
28 centimetrov, ohybný, Jaseň, Pero z fénixa - Najlepší prútik! Tvoj prútik má neobyčajnú čarovnú moc, vyniká v každej oblasti mágie! Gratulujem! :)
------ Bude se jmenovať Malfoy-------
kapitola 2.
Miloval svého syna. Zamiloval si ho už v prvním týdnu a po prvním měsíci na něm bylo vidět, že nejdůležitější osobou na světě je pro něj právě Ben.
A malý svého tatínka taky zbožňoval. Každý večer Hermioně, která přes den sháněla práci a její syn tak byl převážně v péči svého otce, vyprávěl, co s Dracem dělal.
"Tatínek mě vzal do Londýna a byli jsme se podívat tam a tam!"
"Tatínek se mnou šel do lesa a já našel tááááááákovejhle hřib!"
"Tatínek mi dovolil sáhnout si na jeho koště!"
"Tatínek mi koupil moje vlastní koště!" (tehdy se Hermiona zvedla a šla si na Draca vyřvat hlasivky)
"Tatínek mě začal učit létat na koštěti!" (tehdy počkala, až Ben usne ve svém (vedlejším) pokoji, aby ho o chvíli později vzbudila, jak si na Draca vyřvávala hlasivky)
"Tatínek si se mnou hrál venku!"
"Tatínek si se mnou házel míčem a říkal, že určitě budu dobrý chytač! Maminko, co je to chytač?"
"Tatínek si sem přivedl svého kamaráda, kterýmu říkal Blaise. A Blaise mi dovolil, abych mu říkal strejdo!"
"Tatínek si se mnou nemohl hrát, ale strejda Blaise mi pověděl, že tatínek musí pracovat, a hrál si se mnou sám! Strejda Blaise je prima!"
Brzo Hermioně začlo slovo tatínek lézt na nervy a kdykoli Draca potkala, jenom se zakabonila a nevšímala si ho. Což bylo občas zatraceně těžké. Čas od času se totiž ten malej, zmijozelskej bastard rozhodl, že ji vytočí do nepříčetnosti dobře mířenými poznámkami připomínající jí jejich společnou noc nebo ji zažene do kouta (ať už metaforicky nebo opravdu) a dokáže jí, že její tělo si stále podrobně pamatuje jeho doteky. Což byla bohužel pravda.
Po jedné noci se Dracova přezdívka ten malej, zmijozelskej bastard rozšířila o dodatek co se mi cpe do snů.
:D
---------
kapitola 5.
"Ano!" vyhrkla proto rychle.
Všechny pochyby se najednou vypařily, když jeho tvář rozzářil šťastný úsměv. A jakmile se jí na prsteníčku třpytil tenký stříbrný kroužek, ovládla radost i ji. Ještě dlouho si povídali a oba dva byli šťastní… a pak se Daniel konečně odvážil zeptat, kdo je Benovým otcem.
"Já ti to neřekla?" podivila se Hermiona. Ve skutečnosti moc dobře věděla, že mu to neřekla. Bála se, jak by reagoval, kdyby prohlásila, že otcem jejího syna je Draco Malfoy. Bála se, že by to mohlo překazit jejich rozvíjející se vztah, bála se všeho, co to jediné přiznání mohlo zničit. A tak to prostě zatajila a nechala být.
Ale teď už je jiná situace, ne? Budou se brát - to by mu přece mělo být jedno, že se jednou vyspala s Dracem a mělo to špatné následky, ne? Nebrala mu možnost rozzlobit se, dokonce s ní jistým způsobem počítala… ale jeho reakce ji šokovala.
"Co jsi to řekla?" vykřikl.
Hermiona překvapeně zamrkala, když ještě vyskočil na nohy a třeštil na ni oči z výšky.
"Dane, vždyť to přece…"
"Otcem Bena že je Draco Malfoy? Ten Draco Malfoy?!"
Zamračila se. "Určitě jich po světě pobíhá víc a já je všechny znám," odsekla.
Nevěřícné překvapení, které jí proplulo, když Danielova dlaň tvrdě zasáhla její tvář, ji na chvíli omráčilo. Až po nějaké chvíli si uvědomila, že na ni Dan ječí jako smyslů zbavený a rozzuřeně mává kolem sebe rukama.
Nechala ho křičet, ale v očích ji štípaly slzy a něco uvnitř jí napovídalo, ať nečeká, až se uklidní. Že to, co přijde potom, nebude dobré. Že to bude bolet. Přesto zůstala sedět, polykala přiškrcené vzlyky a nechala svého přítele, až z něj vyprchá zlost a on se posadí naproti ní.
Měla pocit, jako by to trvalo hodiny, ačkoli to muselo být nanejvýš jen několik minut.
"Dane?" oslovila ho váhavě, když zůstal stát s hlavou sklopenou; ruce měl pevně zatnuté.
A pak konečně zvednul tvář. Už když pohlédla do jeho očí, věděla, že je konec. Absolutní. Směsice nenávisti, odporu a uražené pýchy ji nemohla nechat na pochybách.
"A to mi říkáš až teď?"
"Říkal jsi -"
"Je mi jedno, co jsem říkal, tátu zasranýmu harantovi smrtijeda dělat nebudu!"
V té chvíli se v Hermioně něco zlomilo.
Napřáhla se a vrazila Danielovi přímo do nosu, mnohem víc než tehdy ve třetím ročníku Dracovi. Nehezky to křuplo a ona věděla, že má kost přinejmenším zlomenou.
"To bylo za mého syna!" zasyčela.
Pak položila ruce na Danielova ramena a prudce mu vrazila koleno přímo mezi nohy. Zakňučel bolestí a sesunul se k zemi; z nosu mu crčela krev.
"A to bylo za Draca," pronesla chladně. S odporem vepsaným v nenávistných očích si stáhla prstýnek, který následně s ohlušujícím prásknutím rázně položila na stolní desku.
Potom jí z očí vyhrkly slzy a rozeběhla se pryč.
----------
Draco automaticky sledoval letící kartáč, jak narazil a spadl k zemi. A pak uslyšel tiché škytnutí a rychle stočil pohled na Hermionu.
Napůl ležela, napůl seděla na posteli, vrchní část těla vtisknutou do peřin, hlavu složenou na rukou.
Věděl, že ji zoufalství a smutek konečně ovládly naplno. Že konečně dala úplný průchod pocitům, které ji trýznily.
A teď už tuplem nedokázal jen tak stát a nečině přihlížet.
Několika dlouhými, spěšnými kroky překonal vzdálenost dělící ho od plačící Hermiony, sednul si vedle ní a něžně ji chytnul za boky. Neškubla sebou, vlastně na něj nezareagovala vůbec a pochyboval, že si ho vůbec všimla. Nebylo pochyb, že měla dost a potřebovala útěchu.
Opatrně si ji přitáhnul k sobě a sevřel ji v náruči, křehkou a zranitelnou, bezbrannou. Neměl ani ponětí, jestli ví, co dělá, když mu štíhlé paže obmotala kolem krku a tvář zabořila do trika na jeho rameni, ale neřešil to. Vnímal jen bodavou bolest v srdci, kterou oživilo její utrpení, a malou částí taky pulzující chtíč, jejž vyvolávalo její drobné tělo přitisknuté na jeho.
"Jak dlouho jsi tady?" zeptala se přiškrceným šeptem.
Měl co dělat, aby se mu hlas nezlomil, a když promluvil, i přes všechno jeho snažení byl naplněný bolestí, kterou s ní sdílel. "Už jsem něco viděl," odpověděl jí na otázku, kterou sice nevyslovila, o které ale zároveň věděl, že právě na ni chce slyšet odpověď.
Vyšlo z ní podivné škytnutí a přitiskla se k němu ještě víc, ačkoli předtím nevěřil, že to je možné.
"Nenávidím ho," zašeptala.
Přinutil se k uchechtnutí. "Tak to jsme konečně na stejné lodi, zlato."
Rozvzlykala se ještě víc, ale nějak pocítil, že jí jeho ulehčená odpověď trochu pomohla.
Beze slova vytáhnul hůlku a přivolal k sobě její hřeben. A stejně mlčky jí začal česat její nesmírně hedvábné vlasy. Něžně a pomalinku, trpělivě, aby ji ani trochu nezatahal.
A ona mu jen brečela do trika, tiskla se k němu a sem tam něco zabublala.
Tak moc se jí toužil zeptat, co přesně ten trol udělal, ale nechtěl něco zkazit a znovu ji shodit na dno, když už to vypadalo, že zoufalství pomalu odplouvá. A tak jen seděl, rozčesával jí vlasy a občas prohodil nějakou chlácholivou větu.
Mohly to být dvě hodiny, než zvedla tvář plnou slz, vlasy už bez jediného zacuchání.
"Milovala jsem ho," špitla, koutky úst povadlé a čelo zvrásněné, obočí stažené k sobě. "Slíbil mi, že se mnou zůstane, že... že mě neopustí, ať se stane cokoli. A..."
Odmlčela se, její obočí se stáhlo ještě víc k sobě a čokoládové oči naplnily slzy. Ta beznaděj v nich ho naprosto odzbrojila.
Přitisknul si ji k sobě, pevněji než kdykoli dřív, a snažil se ovládnout pocity, které vybuchly uvnitř jeho nitra. Nenávist. Bolest. Vztek. Zoufalství. Zloba a zášť. Bezmoc a po ní znovu mocný příval nenávisti. Následovaný láskou.
Teď už si to nebál přiznat. Miloval tuhle ženu celým srdcem, duší i tělem a stejně tak i nenáviděl každého, který ji kdy zranil, ať už fyzicky nebo citově. A Daniela Johnsona nenáviděl o to víc z důvodu, že si odvážil začít si s Hermionou ve chvíli, kdy se s ní on sám začal sbližovat, kdy on sám začal toužit po její společnosti.
"Odkopl mě," uslyšel ji zmučeně pípnout. "Když se dozvěděl, že mám dítě s tebou. Řekl, že nebude dělat tátu zasranýmu harantovi smrtijeda."
Teď už věděl, proč brečela tak moc a tak zoufale. Daniel Johnson nezranil jen ji - on urazil i jejího syna! Jejich syna!
"On se odvážil mluvit takhle o Benovi?" zaskřípal zuby podrážděně a šokovaně zároveň.
Hermiona vzlykla a znovu zabořila tvář do jeho trika.
A s ním zatím cloumal vztek.
Ten malej, jedovatej bastard! Jak moc mu chtěl zakroutit krkem! Za každou slzu, která si našla cestu z jejích upřímných očí, mu chtěl jednu vrazit! Za každou, každičkou slzičku si ten smrdutej zmetek zasloužil ránu do nosu! A za ty nadávky směřované na Bena to samé, stejný počet ran!
"Zabiju ho!" zasyčel nenávistně.
"Ne!" vyhrkla okamžitě zděšeně a zesílila své sevření. "Ne, nesmíš se k němu přiblížit! Nechci o tebe přijít! Prosím, neodcházej ode mě."
Neměl tušení, co se jí honí hlavou, a tolik to teď chtěl vědět, do posledního detailu! Na co myslela, když mu říkala, že o něj nechce přijít? Co ji donutilo prosit, aby od ní neodcházel?
Znovu to přešel mlčením, jen ji začal konejšivě hladit po zádech, sem tam jí vtisknul polibek do vlasů.
"Chtěla jsem," vzlykala, "chtěla jsem se k němu odstěhovat. Chtěla jsem tě přestat obtěžovat. Ale..." Zlomil se jí hlas a nedořekla.
A Draco byl zděšený. Vidina starého, pustého domu mu naháněla hrůzu. Nepřítomnost Benova smíchu. Postrádání pohledu na Hermionu.
"Neobtěžuješ mě!" vyhrkl spěšně, tisknouc si ji k sobě, jako by mu mohla vyklouznout a zmizet. "Merline, ani trochu mě neobtěžuješ, naopak! Nesmíš odejít! Ty, ani Ben! Musíte zůstat, prosím! Bez vás... bez vás bych nepřežil!"
Všimnul si, že se trochu zarazila, a pak se od něj odtáhla. Jako by čas ztratil smysl. Jako by všechny zvuky utichly a zůstalo jen jeho bušící srdce, stupidně rychle a hlasitě. A její. Nedokázal zaostřit na nic jiného než na ni a její hnědé, velké oči.
A pak se usmála. Oči měla plné slz, ale mezi bolestí vysvitl plamen lásky a oddanosti. A stále rostl, doutnal a pomalu polykal dříví ze smutku.
"Draco," zašeptala, uvolnila sevření kolem jeho krku a jednu ruku spustila úplně. "Draco," zopakovala něžně a bříšky prstů mu přejela po tváři. "Draco."
Zvednul ruku a dlaň jí přiložil ze strany na krk. Jak měla hebkou pokožku! Jemnou a voňavou, hříšně lákavou.
"Hermiono," splynulo mu její jméno ze rtů téměř jako vzdych.
"Draco," zasténala, zavírajíc oči a natahujíc se k němu.
Věděl, co chce udělat. Věděl to a napjatě to očekával, oči taktéž zavřené. Chuť jejích plných, růžových rtů, její chuť! Toužil po doteku těch dvou okvětních plátků růží od chvíle, kdy poprvé pocítil jejich pohlazení před více než pěti lety. Zoufale moc ji toužil znovu okusit a stejně zoufale se tomu bránil. Za tu dobu, co ji neviděl, se dokázal přesvědčit, že ji nechce... a teď ta léta snažení během chvíle odhodil a přiznal si všechno, co celou dobu sám sobě odpíral. Toužil po ní. Celé roky musel bojovat s chtíčem po jejím hříšně svůdném těle, jejích něžných a přitom vášnivých dotecích a jejích sladkých polibcích. Chtěl ji. A miloval ji.
Už nedokázal dál čekat na její rty. Potřeboval ji políbit, okamžitě!
Tak nečekal. Naklonil se, příliš rychle a příliš moc, takže jeho rty prudce narazily na její. Jen co je ucítil, celým jeho tělem se začalo šířit blaho. Jeho mozek se zmohl na poslední, radostné konečně!, než vypnul a začal vnímat každý detail. Její vůni. Její rozpačité, váhavé chování. Něžnost v jejích polibcích a v jejích jemných dotecích. Téměř cítil, jak její mozek horečně uvažuje, jestli jedná správně, zatímco její srdce i tělo je o správnosti jejího jednání dávno přesvědčeno.
"Hermiono..." Její jméno se mu rozplynulo na jazyku jako med a spolu s jeho dechem vklouzlo mezi jejich pootevřenými rty až do Hermioniných úst.
Zasténala, rukama mu vklouzla do platinových vlasů. Byly tak jemné! Jako tenoučká vlákna čistého hedvábí. Byla si jistá, že by se jimi dokázala probírat do skonání světa. A vnímat tu krásnou, mentolovou vůni, zatímco jeho rty se rozhodně tiskly na její. Cítit jeho horké dlaně na zádech a jeho tělo na svém.
Daniel, problesklo jí hlavou najednou, až sebou trhla. Co dělá v jejích myšlenkách ten tupec, když si teď vychutnává jedinečné, neopakovatelné chvíle s Dracem? Vždycky ji něco táhlo k tomu blonďatému kouzelníkovi, ať už si to dokázala přiznat nebo ne. Už na škole se jí nejednou zatajil dech, když na něj pohlédla a na okamžik, jen na pár vteřin v něm viděla jen kluka. Žádného nepřítele, který jí s oblibou nadával do mudlovských šmejdek a opětoval nenávist, kterou k němu cítila. Už tehdy věděla, že on nebude jedním z mnoha, kteří po dvacítce pomalu začnou ztrácet svou krásu. Byla si jistá, že jeho tělo zmužní a zkrásní s každým rokem navíc. Že mu budou slušet i vrásky. A nenáviděla se za ty úvahy. Bože, vždyť to byl Malfoy! Neměla na něj ani pomyslet takovýmto způsobem, ani tehdy, ani teď, ani v budoucnosti! Nikdy! Měla myslet na milého, mladého kouzelníka, jako byl Daniel.
Znovu sebou škubla a Dracovi to ani tentokrát neuniklo. Ani to, že její polibky nabraly na intenzitě, jak se snažila zahnat nežádoucí myšlenky. Obdivoval, jak si všechno vždy promyslela, než jednala, teď mu ale její neschopnost přestat myslet vadila.
Nespokojeně zakňourala, když se od ní odtrhnul, ale ani to ho nepřimělo nepustit ji úplně a neodtáhnout se od ní.
"Promiň," uslyšel její kajícný hlas. "Moc se omlouvám, Draco!"
Podíval se na ni a uviděl, že má ruce přitisknuté k ústům a z očí jí kloužou nové slzy, tvář provinile staženou.
Povzdechnul si a znovu ji konejšivě objal.
"To nic," zašeptal jí do vlasů a začal ji hladit po temeni hlavy. "To nic..."
Schoulila se v jeho náručí, přitulila se k němu a plakala. A on znovu jen seděl a poskytoval jí oporu, kterou potřebovala, útěchu, která jí pomáhala. Nedokázal zabránit tomu, aby jí jeho část nezazlívala, že nedostala dostat z hlavy toho bastarda, který jí zlomil srdce. Štvalo ho, že si na něj vzpomněla i ve chvíli, kdy ji líbal a ona neměla myslet na nic. A přesto věděl, že dostal víc, než vůbec mohl chtít. Těmi několika polibky mu dala najevo, že u ní má šanci, dokonce dost velkou a slibnou! A byl jí za to vděčný.
Chtěl jí říct, jak moc ji miluje. Chtěl zkusit, jestli by ji to náhodou nerozveselilo. Ale bál se, že by ji to mohlo naopak rozesmutnit ještě víc. Vždyť se před několika hodinami rozešla s mužem (tupým, bezcitným bastardem), kterého milovala! Zapřísahal se sice, že se postará o to, aby jeho milovala mnohem víc, ale to sem teď nepatří. Teprve před několika hodinami ukončila (ten idiot, který ani nepoznal, že dostal víc, než si zasloužil, ukončil) vztah s jiným kouzelníkem (tupcem, tupcem, tupcem) a nepřipadalo mu vhodné vyznat jí lásku právě teď.
A tak jen seděl a utěšoval ji, dokud mu neusnula v náruči a neutichla.
Něžně ji uložil do postele a opatrně ji přikryl.
Její tvář vypadala zkroušeně, i když spala. Navíc po tom, jak dlouho brečela, ji nedokázal opustit ani na okamžik. Nehledě na to, že byla tak neskutečně nádherná. Jako víla. Královna jeho srdce.
Přejel jí prsty po tváři, od ucha k bradě, a krátce přiložil rty k jejím. Pak si lehnul na záda k ní na postel, a hleděl na strop a uvažoval, dokud neusnul.
Nevěděl o tom, že se Hermiona v noci vzbudila. Ani o úsměvu, který se jí vloudil na tvář, když ho spatřila spát v její posteli, nepřikrytého, aby se na něj náhodou nezlobila, že jí moc leze do soukromí. Zvedla deku, pod kterou spala ona, a přikryla jí i Draca.
Pak se k němu přitulila a znovu zavřela oči.
Poslední, co dokázala vnímat, než se znovu poddala spánku, byly Dracovy paže, které se kolem ní automaticky obmotaly.
Usmála se, když ji Draco ze spánku sevřel v náruči, a během několika vteřin spokojeně usnula.
Zdálo se jí o něm. Když se probudila, nepamatovala si ani ň, ale na rtech jí hrál úsměv a věděla, že její sen byl krásný. Romantický a zamilovaný. Přesně takový, jaký se na Draca absolutně nehodil.
Nálada jí trochu poklesla, a když si vzpomněla na události ze včerejška, už měla v očích slzy. Převážně cítila smutek, přesto nedokázala potlačit štěstí při vzpomínce na Dracovo chování.
A pak si všimla, že ji pozorují zamračené šedé oči.
Vykouzlila na tváři přívětivý úsměv, když se na něj otočila, aby ho lépe viděla.
"Dobré ráno," zašvitořila zvesela a rychle si promnula oči, aby se nerozbrečela.
"Dobré," zabručel.
Jeho tón se jí zrovna dvakrát nelíbil. "Co je ti?"
Jenom se zamračil a něžně ji vzal za pravačku. Na kloubech měla modřiny.
"Uhodil tě?" zeptal se.
Pokoušel se nedat v hlase znát zlost a nenávist, ale nepovedlo se mu to. Ne tolik, aby si toho nevšimla.
A pak se rozesmála.
"Na tom není nic směšného, Hermiono!" zavrčel podrážděně. "Tak uhodil tě?"
"Já uhodila jeho!"
Překvapeně zamrkal, nevěřícně pootevřel pusu, ale rychle si to uvědomil a zase ji zavřel, a tvář se mu rozzářila.
"Myslíš to vážně?" vyhrkl až příliš nadšeně na Malfoye a jejich způsoby.
Hermiona přikývla a její smích pomalu utichl. "Naprosto vážně!" přisvědčila. "Když řekl... tamto, zlomila jsem mu nos. Za Bena. A pak jsem ho kopla víš kam. Za tebe."
Zazubil se a než stihla nějak zaprotestovat, ukradl si od ní krátký polibek. "Tak se mi to líbí!" pochválil si.
Zasmála se, pak si povzdychla a stulila se do klubíčka, hlavu položenou Dracovi v podpaží.
"Doufám, že se ti povedlo vykastrovat ho," uslyšela pak zlomyslné odfrknutí.
"Draco!"
"No co, jen se starám o jeho zdraví!"
Nechápavě povytáhla obočí, přemýšlejíc, kolikrát v životě ho majzla po hlavě a proč zešílel až teď.
"Kdybys to neudělala ty, byl bych donucen na tom zapracovat já," dodal a ušklíbnul se. "Takže chápeš, že by pro něj bylo lepší, kdybys ho vyřídila ty. Aspoň by ho to míň bolelo."
"Draco!" okřikla ho znovu. "Násilí nic nevyřeší!"
Musel se ušklíbnout. "No to by ses teda divila, zlato," zabručel hlasem, který jejím uším připadal lahodný a svůdný.
Zasténala, částečně touhou a částečně bezmocí. "Slib mi, že mu nic neuděláš," zaprosila.
"Proč bych ti to měl slíbit?" zamračil se.
"Protože jinak dáš ruce pryč ode mě a v životě už se mě nedotkneš!"
"Fajn. Slibuju, že mu nic neudělám," pronesl a ona se vítězně zazubila. "Pokud mě o to sama nepoprosíš," dodal hned.
Vrhla na něj vražedný pohled.
"No co?" ušklíbnul se. "Nikdy nevíš, co ti život připraví! A pokud mě někdy budeš prosit, abych ho proklel, vyhovím ti víc než rád!"
"O to bych tě nikdy nepoprosila."
"Nikdy neříkej nikdy."
--------
Za dva týdny na Malfoy Manor (Narcissa si prosadila, že se svatba bude konat tam, a Blaise za to byl vlastně i rád) přišli Draco v černém, dokonale padnoucím obleku a Hermiona v po kolena dlouhých saténových, tmavě modrých šatech a naprosto bezpečně zaujala hned po nevěstě nejvíc pozornosti.
---------
Epilog.
"Jdeš pozdě," oznámil svému otci malý blonďák se zamračenou tvářičkou.
"Promiň, Bene, zdržel jsem se v práci," omluvil se Draco a lehce svému synovi pocuchal vlasy.
"Co jsi dělal?" zeptal se klučina nabručeně.
Zíral na svatební fotce Hermioně do výstřihu a představoval si úchylárny. Draco spolknul pravdivou odpověď a ušklíbnul se. "Pracoval jsem, co bych dělal?"
Ben se zamračil a s rukama založenýma na prsou vyrazil ulicí pryč. Starší Malfoy jen protočil očima a přidal do kroku, aby svého syna doběhnul. Na jeho vkus se mu začínal až moc podobat - když něco nebylo podle jeho, měl sklony urazit se.
To bude tou babiččinou výchovou, pomyslel si Draco kysele.
Narcissa svého milovaného vnuka rozhodně rozmazlovala (a ačkoli by to Lucius nepřiznal, ani kdyby měl v patách stádo čertů, pomáhal jí v tom).
"Omlouvám se, parťáku, opravdu mě to mrzí. Odpustíš mi?"
Ben se okamžitě otočil a zkoumavě si ho prohlédl. "Co uděláš pro to, abych ti odpustil?"
S jeho rostoucím věkem jako by rostla i jeho zákeřnost. Bylo mu teď sedm a stál už jednou nohou ve Zmijozelu; Draco nepochyboval o jeho zařazení, ačkoli Hermiona si na srdci vyhřívala ještě malou naději, že ji bude následovat do Nebelvíru.
"Co bys chtěl?" zeptal se poraženě.
Benova tvář se okamžitě rozzářila. "Bratříčka!"
A Draco překvapeně zamrkal. "Bratříčka?"
"Nebo sestřičku. Ale radši bratříčka."
"Chceš sourozence?" zeptal se nevěřícně.
Ben založil ruce v bok a povytáhl obočí; Dracovi v tu chvíli až neuvěřitelným způsobem připomněl Hermionu. "Chceš, abych neřekl mamince, že jsi zase přišel pozdě?" opáčil.
"Dobře, dobře, dobře, dobře… Slibuju, že o tvém přání řeknu mamince. Spolu se pak dohodneme, co pro tebe můžeme udělat, ano?"
Malý klučina se zářivým úsměvem přikývnul a zbytek cesty překonal veselými poskoky, jak nedokázal udržet své nadšení na uzdě.
Později toho dne, když už Ben dávno spal, Draco seděl za stolem ve své pracovně a studoval nové dokumenty. Totiž, snažil se studovat. Co chvíli mu ale pohled sklouzl na jeho společnost - Hermiona ležela na zádech na hustém koberci, zamyšleně civěla do plamenů v krbu a občas si z mísy vzala jednu z jahod, které dostala od Ginny. Dracovi by stačilo i to, jakým způsobem - svůdným, lahodným a hříšně pomalým - si jahody vkládala do úst. Ale ne, ona ještě musí mít na sobě šaty a samozřejmě se to neobejde bez pokrčených nohou!
Když zavřela oči, zhluboka se nadechla, aby hned dlouze vydechla, a současně mezi jejími rty zmizela další jahoda, Draco frustrovaně zavrčel a rezignovaně odhodil brk na stůl.
"Co se děje?" zajímala se okamžitě.
Draco se uchechtnul. "Teď se staráš!"
Překvapeně zamrkala a on se zatím zvednul a přešel až k ní.
"Prosím?" zeptala se zmateně, když stanul nad ní a z výšky se na ni díval.
"Jak má člověk pracovat, když tě má před krbem? Celou tu dobu se mě snažíš svést každým gestem, které uděláš."
"Prosím?" vypískla.
"No vážně, Herm, podívej se na sebe! Máš tyhle šaty, ale přesto máš nohy pokrčené! A ten způsob, jak ležíš, jak jíš, jak dýcháš... to všechno přímo volá o to, abych se na všechno vykašlal a na místě se s tebou pomiloval."
Ještě chvíli na něj překvapeně hleděla, pak se ale zmatek vytratil z jejích očí a na její tváři se objevil svůdný úsměv.
"Mně by to nevadilo," zavrněla.
Draco nesouhlasně zamlaskal. "Mou práci za mě nikdo neudělá."
Nasadila ublížený výraz. "Takže svou práci upřednostňuješ přede mnou?" špitla plačtivě.
Zoufale zasténal a kleknul si na kolena.
"Jsi potvora, víš o tom?" zachraptěl, než si z jejích sladkých rtů ukradl první polibek. "Měla jsi patřit do Zmijozelu, takovéhle chování se do Nebelvíru nehodí."
"K čertu s kolejemi!" zavrčela a přitáhla si ho k sobě.
Zasmál se. "Zdáš se mi nějaká nedočkavá, zlato!" Mluvil proti jejím rtům.
Zasténala. "Přímo se třesu nedočkavostí! Tak už mě polib, sakra!"
Ušklíbnul se a zaútočil na její rty. A pak se od ní nečekaně odtrhnul. "Ben mě pověřil, abych vznesl jistý návrh."
Hermiona překvapeně zamrkala. "Proč sem teď taháš Bena?"
Nevšímal si její otázky, chvíli jí zasypával polibky odhalenou pokožku, potom se od ní znovu trochu odtáhnul a věnoval jí široký úšklebek. "Náš synáček touží po bratříčkovi."
Nějakou dobu na něj zírala, jako by začal mluvit čínsky. Pak se jí očima mihlo pochopení a rty se jí roztáhly ve svůdném úsměvu. "No, když to chce Ben… to mu přece musíme vyhovět, ne?"
Draco se ušklíbnul. "Slíbil jsem mu, že se spolu domluvíme, co pro něj v téhle záležitosti můžeme udělat…" zamumlal; jeho rty se přitom zabývaly Hermioniným krkem.
"Maximum," vzdychla a přitáhla si ho k sobě.
•••THE END•••
Keby chcel niekto hrať RPG, moja sova je kedykoľvek k dispozícii :)
-Lebo čo?? No poď do mňa! pod! :D sa cítiš 300 km odomňa
(Matej po tom, ako som sa mu začala vyhrážať :D)
-ET volá Mišku
(Gemma po tom, ako som začala byť 'mimo' :D)
-Dobre tak ja si berem Hermionu :D
-Ale šak ja som :D
-Čo si? Hermiona?! :D
No do riti
Toto už čo je
Paranormal aktivity
(Gemma a ja na Skype :D)
-:D:D aj ja kukavam housa!!!!!!:D:D kukáš miami?! Henta kunda blondava kokotevola s wolfom!!! je na mojom vypalovaciom zozname!!:D
(Gemma :D a podrobnejší komentár asi netreba... :D)
- :D:D teba by mali zavreť
- prečo? :D
- za tvoje sny :D:D
(Ja Gemme :D)
- Tí chalani si dali pizzu a ona kolu.
- A ty si slintala, čo?
(rozhovor medzi mojou kamarátkou a mojou mamou :D)
- Idem so psom von do toho lejaku. Ak by ma náhodou trafil nejaký pekný blesk, povedz Matthewovi, že ho milujem. :D:D:D
Hasta la vista, chicos.
(ja :)) |
|
| Môj výzor |
| Výška (v cm): 167 |
| Váha (v kg): 53 |
| Postava: akurát |
| Farba očí: hnedé |
| Farba vlasov: hnedé |
| Dĺžka vlasov: stredne dlhé |
| Rodina, škola |
| Mesto, v ktorom bývam: Bratislava |
| Súrodenci: sestra Nat :) |
| Domáce zvieratko: Pes |
| Škola: v Dúbravke :D |
| Chodím do triedy: 9.A |
| Ovládam jazyky: anglický |
| Záľuby |
| Mám rada filmy: HP! :) |
| Obľúbený film: Všetky HP a fantasy...a komédie, akčné.. atd |
| Obľúbený seriál: Criminal Minds, House MD, Two and Half Men :D |
| Obľúbený herec, herečka: Emma Watson, Matthew Gray Gubler, Rupert Grint, Dan Radcliffe atd... |
| Mám rada hudbu: rock |
| Obľúbená hudobná skupina: Draco and the Malfoys, Selena Gomez & The Scene |
| Obľúbená pieseň: Voldemort is Awesome |
| Obľúbené jedlo: čína |
| Najobľúbenejšia farba: všetky |
| Najradšej na svete mám: HP, Criminal Minds, House |
| Šport |
| Športy, ktorým sa aktívne venujem: voleyball |
| Rada si v telke pozriem: House MD, Criminal Minds, HP... |
| Môj najobľúbenejší šport: voleyball |
| Vytrvalo fandím klubu: Gryffindor! |
| Môj/a naj hráč/ka na svete: Potter, 4x Weasley |
| Svet Harryho Pottera |
| Moja naj postava zo žiakov: Hermiona Grangerová |
| Môj/a naj profesor/ka: Albus Dumbledore |
| Moja naj fakulta: Chrabromil |
| Čo by som autorke ohľadne HP vytkla: smrť Freda Weasleyho...:( |
| Čo spravím, keď záujem o HP opadne: to sa nikdy nestane, HP bude vždy svetový fenomén :) |
| Priori-Incantatem.sk |
| Môj názor na P-I.sk: super stránka :) |
| Ako som sa k tejto stránke dostala: cez Google, myslím... |
| Naj miesto na P-I.sk: Velká Sieň |
| Ako často chodím na P-I.sk: Každý deň |
| Prečo túto stránku navštevujem: Pretože je simply the best! |
Posledný prístup: 16.04.2013 - 17:18:47
Posledná IP adresa: 178.41.2.*** |
© Copyright 2004-25 by Priori-Incantatem.sk. Powered by PI team.
Optimalizované pre  Firefox 20.0, rozlíšenie: 1024x600 a vyššie.
Pri iných prehliadačoch môžu nastať chyby v zobrazení.
Priori-Incantatem.sk nie je majiteľom autorských práv Harryho Pottera, je iba
sprostredkovateľom informácií ohľadom Harryho Pottera pre fanúšikov.
Tento dokument však nesmie byť kopírovaný, či
už v častiach alebo celý, bez súhlasu Priori-Incantatem.sk.
 RSS Feed | Optimalizácia PageRank.cz
|
 |
| Aké obdobie by podľa vás mal sledovať plánovaný televízny seriál zo sveta Harryho Pottera? |
Normálne, obdobie kníh. Ale tentokrát by sa ich mohli držať viac! |
 |
36% (89) |
Normálne, obdobie kníh. Ale mohli by sa ich držať ešte menej ako vo filmoch! |
|
3% (7) |
Určite obdobie pred knihami. Napríklad pohľad na život Toma Riddla a vznik Voldemorta. |
|
36% (89) |
Určite obdobie po knihách. Deti hlavného tria nepochybne zažívajú na Rokforte veľa dobrodružstiev! |
|
| 24% (60) |
Hlasovalo: 245 ľudí |
|
 |
Z Rokfortu až do kulturáku - Riddikulus!
Dodnes smútite, že vám na 11. narodeniny sova nepriniesla vytúžený list do Rokfortu? Tak už nemusíte! Už čoskoro sa totižto vybrané slovenské centrá kultúry ako mávnutím prútika zmenia na Rokfortskú strednú školu čarodejnícku. Mladí divadelníci Katarína Gurová, Kristóf Melecsky a Peter Pavlík, na čele s režisérom Pavlom Viechom, budú v jedinečnom predstavení žonglovať ikonickými postavami všetkých siedmich kníh, aby nám dokázali, že fantázii sa medze nekladú. Aj keby sa možno mali.
Celú tl...
[» celý článok «]
|
|
 |
Počet žiakov:
|
Chrabromil |
12 |
|
Bystrohlav |
17 |
|
Bifľomor |
19 |
|
Slizolin |
15 |
| Spolu: |
63 |
|
 |
|
Jednou zo základných čarodejníckych zručností je levitácia.
|
|
 |
To musí byť omyl. Nikto, kto je pri zmysloch, by Rona nevymenoval za prefekta.
Fred Weasley
HP5: Fénixov rád
(kap. 9, str. 160)
|
|
 |
Ocenenia:
Partneri:
Spriatelené stránky:
|
|
 |
Grindelwaldove zločiny
Slovensko
15. november 2018
UK / USA
16. november 2018
|
|
|
HP: Kniha 1
Fonty
