Fan Fiction obsahuje diela usporiadané podľa dátumu ich odoslania
do databázy. Poviedky sú kreatívnym výtvorom fanúšikov založeným na ich
fantázii. Dejovo alebo postavami nadväzujú na príbeh chlapca, ktorý prežil,
ale aj na mnohé iné, viac či menej známe príbehy.
Pre lepšie hľadanie neváhajte použiť Vyhľadávač poviedok, v ktorom
môžete nájsť príbeh podľa vašich náročných požiadaviek a želaní.
V prípade pridávania, či úpravy poviedok odporúčame najskôr naštudovať
Sprievodcu Fan Fiction.
Typ: HP fan fiction
Doba: počas deja kníh JKR
Postavy: Alica, Ron, Harry ....
Stručný dej: Poviedka o tom, aké by to bolo keby Hermiona bola niekto iný...
Literárna forma: próza
Žáner: dobrodružstvo
Váhy osudu jsou vratké a nestálé, stejně tak jako ticho i dopad pírka na zem, ano pírka něčeho tak vznešeného a lehkého dokáže narušit něco tak poklidného jako je ticho. Váhy se neustále nahýbají na jednu či na druhou stranu, ale nepohybují se jen ze strany na stranu, ale i dopředu a dozadu, ne každé rozhodnutí je ano nebo ne.
I ty nejmenší zásahy do minulosti můžou rozhýbat váhami tak, že nová budoucnost od té minulé je k nepoznání. Ano čarodějové umějí cestovat časem, díky kouzelnému písku času v časovratech. Osoba nemůže cestovat až příliš do minulosti, jelikož v budoucnosti musí nahradit své já, které odcestuje časem zpět. Navíc co se stane v minulosti, při jejím návratu se už vlastně stalo a takže ten co cestuje časem, časem cestovat musí, aby současnost byla taková, jaká je.
Jak pro všechny čaroděje známo, do budoucnosti se cestovat nedá, jelikož ještě není napsána a věštby pouze poukazují možnosti našich osudů, ale ne vždy se vyplní. Takové to vysvětlení stačilo kouzelnické komunitě po několik staletí, kdy lidé věřili, že magie je z dávných dob a jaká je, taká i zůstane. Bohužel nebo snad bohudík? Magie se stále vyvijí jako všechno kolem nás.
Úplněk měsíce osvětluje ne moc používanou silnici, která je z obou stran obklopena lesy. Z dáli se přibližuje světlo. Světelným zdrojem jsou dva automobilové reflektory. Vůz si poklidně jede po silnici šedesáti kilometrovou rychlostí. Uvnitř sedí za volantem mladý muž a vedle něho jeho manželka, vzadu v dětské sedačce spí malá holčička. Žena si dlouhou cestu autem zkracuje rozhovorem s mužem, oba vypadají šťastně. Muž tuto silnici dobře zná, ví, že je rovná a další zatáčka je až za několik kilometrů, proto se při rozhovoru na ženu otáčí, když jí odpovídá.
Rozhovor pokračuje i nadále, do toho okamžiku, kdy je muž přerušen výkřikem ženy. Prudce se otočí a proti nim na silnici vidí divočáka. Muž strne, to nemůže být divočák, prolítne muži hlavou. Proti autu běží nějaké stvoření, je stříbřitě bílé a částečně průhledné.
Muž rychle strhne volant na stranu, auto vlítne do příkopu vedoucí podél silnice. Bohužel moc rychle, auto z příkopu vylétne a ve vzduchu se začne převalovat. V té chvíli jakoby nějaká neviditelná síla udeřila do automobilu a ten narazil přímo do stromu.
Automobil začal hořet.
Na druhé straně silnice jako by něco zašustilo, na okamžik se objevil obrys postavy, ale v zápětí zmizel.
Oheň se dostal až k nádrži a automobil explodoval.
Jediné co bylo slyšet do praskání ohně, byl dětský pláč malé holčičky, která seděla bezpečně daleko od výbuchu v dětské autosedačce a hlasitě plakala.
Informace z oddělení pro mudlovské záležitosti a z oddělení pro zneužívání kouzel nezletilých měli za následek jasný příkaz Ministerstva kouzel k záchraně malé holčičky. Mudlové by si asi nedokázali vysvětlit, jak se roční dítě dokázalo samo dostat z jedoucího auta do bezpečné vzdálenosti.
Za úkol tuto věc vyřešit dostali dva pracovníci ministerstva Dung Bělohlav a Ingrid Buskálová. Holčičku od mudlů nebylo těžké získat a díky paměťovým kouzlům si nikdo nic nepamatoval.
Na místo složitého mazání a znovu vytváření vzpomínek na holčičku se ministerstvo kouzel rozhodlo umístit dívenku do kouzelnické rodiny. Malinké se ujali Fred a Maria Winterbotovi a pojmenovali jí Alice.
Alice v jedenácti letech nastoupila do Bradavic, kde studovala do svých sedmnácti let, byla výbornou studentkou, při svém studiu dosáhla jak na pozici prefekta, tak i na pozici primuse.
Ve škole se jí dařilo, i když v kouzelnickém světě nebyli moc příznivé podmínky. Po pádu pána zla se chytli vlády smritjedi, do které dosadili své lidi. V čele tohoto ministerstva stál smrtijed August Schmmiterling.
Jediným pozitivem, který byl pro utlačované kouzelníky z mudlovských rodiny, naštěstí pro Alici o adopci nikdo ze smrtijedovské komunity nevěděl a její kouzelnické kořeny jí zajišťovali adoptivní rodiče, bylo to, že i přes velkou snahu smrtijedů se nepovedlo vzkřísit Lorda Voldemorta.
Kamen mudrců sice dokáže přinést nesmrtelnost, ale jen vlastníkovi se svým tělem, Voldemort žádné své tělo neměl. Samozřejmě nové tělo mu mohli pomocí magie vytvořit, ale vždy to byla pouze jen náhrada opravdového těla a zde kámen mudrců neměl svoji moc.
Vytvořit nového Toma Radleho z deníku se také nepovedlo. Deník chránil vzpomínku proti zapomnění, ale jak jí nechali zhmotnit deník už vzpomínku nechránil a Voldemort se začal ztrácet jako každá vzpomínka v lidské mysli. Kdyby kouzelníci si dokázali uchovat všechny své vzpomínky, nepotřebovali by Myslánku.
Poslední možností jak nechat opět povstanou Lorda Voldemorta byl temný rituál, zde je ale za potřebí krev nepřítele. Ze začátku si smrtijedi mysleli, že stačí krev kohokoliv z Mudlovského odboje, bohužel tato krev neměla dostatečnou moc, aby dala Voldemortovi vlastní nové tělo.
Potřebnou krví je krev chlapce, kterého nedokázal zabít. Mladého Harry Pottera, ten se však už velmi dlouho schovával společně s velkým kouzelníkem všech dob Albusem Brumbálem.
Alice se nesmířila s podmínkami, jaké hýbou kouzelnickým světem, a proto se přidal do Mudlovského odboje, kde dříve byli i její rodiče, než odešli po smrti Aličina mladšího bratra Chrise, kterého zabili smrtijedi při jednou střetu, do Irska snížit vliv smrtijedské komunity na irské kouzelníky.
V Mudlovském odboji se Alice seznámila s mladým rudovlasým mladíkem Ronem Weasleym. Oba i přes počátečné rozdílné názory se do sebe po čase zamilovali a měli spolu malého chlapce jménem Bill, po Ronově nezvěstném bratrovi.
„Tak plán je jasný, tak aby nebyl, už ho tu probíráme asi po dvanácté. Pamatujete si, tento boj o ministerstvo se zapíše do dějin.“
„Nevím, kde stále bereš tu jistotu Kingsley, že tenhle plán výjde.“ Utrhnul se postraší muž, který byl zkrášlen mnoha jizvami z boje na místo oka měl náhradní kouzelnickou bulvu a pod stolem si podupával kouzelnickou protézou nohy.
„Pošuku už ti to říkám nejméně po sedmé, věř mi tenhle plán výjde, Mudlové ho praktikují stálé, říkají tomu, ehm… hh převrat či jak, nejdůležitější je po získání ministerstva ho udržet.“
Moody si odfrkl, podíval se za sebe kouzelnickým okem, pak zpátky na Kingsleyho.
„No dobře aspoň bude nějaká zábava a já budu moc konečně sejmout pár těch smrtijeďáckých šmejdů.“
„Takže můžu pokračovat nebo má ještě někdo nějaké dotazy?“
„Dobře nikdo?“
„Tak pokračujeme.“
„Jak obsadíme dolní patra ministerstva tak nejtěžší úkol bude tady na Alici a na Ronovi, aby sesadili Schmmitrlinga.“
„Nechápu proč, tam posíláš ty mlaďochy a nemůžu tam jít já!“ Rozohnil se Moody.
„Takže znova Pošuku, ty budeš potřeba nejvíce dole, jelikož nastane zmatek a bude potřeba zkušeného vedení, které bude v tom zmatku celou akci korigovat správným směrem. A už mě laskavě nepřerušuj otázkami, na které jsem ti už dávno několikrát odpovídal.“
Plánování trvalo jako vždycky dlouho do noci, a čím více se blížil den útoku na ministerstvo, tím více se bylo schůzek.
„Bojíš se?“ Pronesl tázavě Ron při cestě domu z odboje?
„Prosím tě, a čeho bych se měla bát? Když si tu teď semnou ty?“ Pousmála se Alice.
„Nemyslím teď tohohle, ale boje o ministerstvo.“
„Bojím, bojím se jen jedné věci, že už více neuvidím tebe a našeho malého Billa, i když vím, že Molly ho dobře vychová, kdyby se nám mělo něco stát.“
Den útoku na ministerstvo se blížil, atmosféra mezi členy Mudlovského odboje houstla. V úterý ráno, v den Pádu, jak mu členové odboje říkali. Byli všichni připraveni na svých stanovištích.
Přesně v devět hodin se rozjel plán útoku na ministerstvo.
Červené paprsky kleteb střídali zelené paprsky, zelené paprsky střídali modré a mezi modrými se objevovali stříbrné.
Ron chytl Alici za ruku a utíkali směrem ke kanceláři ministra kouzel. Útok byl tak překvapivý a rychlí, že se Ron s Alicí dostali ke kanceláři dříve než zprávy o útoku.
Díky dobrému načasování byla ochranka ministerstva překvapena a nebylo je složité odzbrojit.
Dveře od kanceláře ministra kouzel byli z masivního dubu a ozdobené zlatým kováním.
„Maxima bombarda“ Zakřičela Alice a dveře se rozlítli dovnitř. Ron vběhl do místnosti hned za dveřmi.
Při vstupu do místnosti byl odhozen na stranu bezpečnostním zařízením a spadl přímo na malý konferenční stolek, kde si o něj rozsekl obličej.
Alice hned bezpečnostní systém zneškodnila a rozběhla se za Ronem. Metr před tělem Rona jí kolem hlavy prolétl zelený paprsek, který přiletěl z poza stolu.
Alice rychle uskočila zpátky za kožené křeslo. Kletby začali lítat vzduchem.
Najednou křeslo, za kterým byla Alice schována, přimáčklo Alici ke zdi a ta se nemohla ani pohnout.
Muž z poza stolu se postavil na nohy a vydal se směrem k Alici. Když ji pohlédl do obličeje strnul.
„To není možné Grangerová, vyděl jsem vás uhořet, sám sem se o to postaral.“
„Nejsem žádná Grangerová, jmenuju se Alice Weasleyová!“
„Samozřejmě, že nevíte kdo jste paní Hermiono Grangerová, jak by jste také mohla v této budoucnosti, když jste o všechno co vás se starou budoucností spojovalo ztratila.“
„Sakra co to tady vykládáte za blbosti?“ S námahou ze sebe vydala Alice, jelikož jí křeslo tlačilo na hrudník a nemohla se pořádně nadechnout.
„Takže, před smrtí vám udělím poctu a řeknu vám, co jste vlastně zač.“ V té minulé budoucnosti, přítomnosti nebo vlastně minulosti, říkejte si tomu jak chcete, jste byla ještě s panem Weasleym pomocníkem a dobrou přítelkyní Harryho Pottera a díky vám se Harry Potterovi povedlo pána zla porazit. Proto jsem vydal maximální úsilí, abych vynalezl dokonalé cestování časem a mohl jsem se postarat o vás. Trvalo to celou věčnost, ale nakonec jsem na to přišel, a nevěřila by jste tomu, tou hlavní přísadou je letaxový prášek, ten společně ještě s pár ingrediencemi a kouzelným pískem z hodin časovratu dokáží vytvořit nejen cestu do minulosti, ale zase zpět.“
„To není možné, aby jste cestoval zpět!“
„Ale je díky tomu, že při psaní současnosti se píšou i její alternativy, tak z minulostí zpátky do současnosti cestovat jde, jelikož je už napsaná. Myslím, že jsem vám, toho řekl dost a teď je čas zemřít.“
Schmmiterling nadzvedl hůlku a najednou se skácel k zemi. Za ním ležel za krvácený Ron s nataženou Hůlkou.
Alice se vyprostila se sevření křesla, vzala si Schmmitrlingovu hůlku a polila ho proudem vody z hůlky, aby se probral. Z kapsy vytáhla malou lahvičku a obsah mu nalila do úst.
„Takže jestli jsem to dobře pochopila, vy jste cestoval časem, aby jste změnil mojí minulost a napomohl tak k novu povstání Vy-víte-koho.“
„Zjednodušeně řečeno.“ Rozesmál se Schmmitrling.
„A jakto že si vy pamatujete tu druhou budoucnost a ostatní ne?“
„Notak drahá, podceňujete můj vynález při průchodu časem, se s mým časovratem dostáváte mimo prostor a čas, takže to co se stalo do té doby než jste jsem prošel časovou skulinou se vlastně mě nestalo a začíná se můj život psát od té chvíli co jsem nečas a neprostor opustil. Jedinou možností jak mě můžete ovlivnit, je to, že bych se sám přímo v minulosti ovlivnil a tím si sám přepsal minulost. Pro vás bohužel, to neudělám.“ Znovu se hlasitě Schmmitrling rozesmál.
„Takže teď mi řeknete, jak se používá ten váš časovat!“
Schmmitrling se jen znovu usmál.
„Opravdu to chcete napravit, pokud si zasáhnete do minulosti, svého blízké už neuvidíte, jelikož někteří ani existovat nebudou, máte dítě, určitě ho máte, tak se s ním rozlučte.“
Najednou se začal Schmmitrling scvrkávat. Po pár vteřinách před Alicí leželo jen vysušené tělo. V ruce svíralo střepy z malé lahvičky.
„Ten parchant použil dehydrogovaný lektvar.“ Pronesl Ron, který se snažil dostat po čtyřech k Alici.
Alice pomohla Ronovi vstát.
„On mi změnil minulost a díky tomu tu máme tuto strašnou dobu.“
„Neboj určitě někde tady bude návod jak Schmmitrlingův časovat vytvořit, určitě by si nedal utéc příležitost, aby ukázal Ty –Víš-Komu, jak ho vlastně zachránil.“ Utěšoval Ron Alici.
„Ty to nechápeš, když opravím minulost, tak už nikdy neuvidím Bill, protože nebude.“
„Popravdě, ty také nebudeš, místo tebe tu bude Hermiona Grangerová, kterou zachráníš. Je to jen na tobě jak se rozhodneš, obě rozhodnutí jsou správná.“
Prolistování všech knih trvalo velmi dlouho a navíc práci ztěžovalo to, že některé knihy byly zašifrované a rozluštit šifru chvíli trvalo. Po třech měsících Alice konečně tu správnou knihu našla, byl v ní celý postup jak sestrojit Schmmitrlingův časovrat a vrátit se zpět.
Alice přistoupila k malé kolébce, kde spinkal Bill podíval se na něj a pohladila ho.
„Bille tohle je asi naposled co tě vidím, vím je to ode mě jako od matky strašné, že tě opustím, ale věci se nějak lépe nevedou než se vedli před bojem na ministerstvu, sám Kingsley se obává, že moc dlouho na ministerstvu nebudeme, proto musím udělat to co musím, ale pamatuje si tvoje máma tě bude vždycky milovat.“
Alice si v dlani prohlédla podivné zařízení a potočila kolečkem uprostřed. V tu chvíli se ocitla v tmavém lese. Jediné co bylo vidět, byl měsíc a dvě malé světelné tečky v dálce.
Alice poustoupila od místa, kde se objevila a schovala za strom. Pár vteřin se na místě kde se objevila, se objevil i Schmmitrling. Se slzami v očích potichoučku pronesla „Avada Kedavra“ zelený záblesk trefil Schmmitrlinga přímo do zad a ten padl na zem.
Alice se pomalým krokem vydala k okraji silnice a čekala na projíždějící automobil. Když automobil projel místo střetu se Schmmitrlingovým patronem, Alice zmizela a zůstala tu jen malá spící v sedačce Hermiona Grangerová.
Priori-Incantatem.sk nie je majiteľom autorských práv Harryho Pottera, je iba sprostredkovateľom informácií ohľadom Harryho Pottera pre fanúšikov. Tento dokument však nesmie byť kopírovaný, či už v častiach alebo celý, bez súhlasu Priori-Incantatem.sk.
Dodnes smútite, že vám na 11. narodeniny sova nepriniesla vytúžený list do Rokfortu? Tak už nemusíte! Už čoskoro sa totižto vybrané slovenské centrá kultúry ako mávnutím prútika zmenia na Rokfortskú strednú školu čarodejnícku. Mladí divadelníci Katarína Gurová, Kristóf Melecsky a Peter Pavlík, na čele s režisérom Pavlom Viechom, budú v jedinečnom predstavení žonglovať ikonickými postavami všetkých siedmich kníh, aby nám dokázali, že fantázii sa medze nekladú. Aj keby sa možno mali.
Celú tl...